PharmDr. Milan Krajíček, K2pharm s.r.o., Opava
Ing. Daniela Kubná, K2pharm s.r.o., Opava
Zlodějina, podvody, surovost, podpásovky, prohnanost, bezcitnost, zneužívání a nedostatek jakéhokoliv slitování jsou na denním pořádku. O čem je řeč? O chování parazitů. Ze školních lavic si pamatujeme, že v živočišné říši je parazitů podstatně více než hostitelů, a je jisté, že každý parazit může být současně hostitelem parazita jiného.
Že je to téma velmi aktuální dosvědčuje i to, že v roce 2015 byla udělena Nobe- lova cena třem parazitologům za výzkum léčivých látek proti parazitickým hlísticím a za výzkum přispívající k léčbě malárie.
Když mluvíme o parazitech, většinou máme na mysli různé červy a prvoky. Ale v mírném pásmu planety Země jsou daleko častější a hlavně nebezpečnější parazité jednobuněční a z nich parazité vnitrobuněční.
Pokroky v medicíně však obracejí naše představy a zažité terapeutické postupy na hlavu a musíme si přiznat, že tradiční medicínský model krvežíznivých parazitů usilujících o náš život již dávno neplatí. Poznatků je přehršel, ale jejich penetrace do medicínské praxe je zoufale pomalá.
Například neoblíbený mikroorganis- mus Helicobacter pylori (H. pylori) může způsobit vředovou chorobu. Za jeho ob- jev byla v roce 2005 udělena Nobelova cena. Již v roce 1982 dva Australští vědci prokázali, že vřed je onemocnění infekční a po delším čase může dokonce způsobit karcinom žaludku či duodena. Nejde tedy jen o vlivy stresu a špatného životního sty- lu, jak se původně předpokládalo.
Ke vzniku rakoviny tak mimo příčiny fy- zikální, chemické a virové přibyla poprvé gramnegativní spirální bakterie. Na strán- kách světové zdravotnické organizace se konstatuje, že H. pylori může způso- bit atrofii a metaplasii žaludeční sliznice a v kombinaci se zánětem a oxidativním stresem může být příčinou vzniku karcino- mu žaludku. Poslední aktualizace stránky o škodlivosti H. pylori je z 25. ledna 2008. Jako by se za 9 let nic neudálo...
Jenže se dnes bezpečně ví, že většina nakažených vředovou chorobou neone- mocní a jen velmi malé procento naka- žených onemocní karcinomem žaludku. Kromě toho se uplatňují i další spouštěče (kouření, chronická kontumace alkoholu) s aditivním účinkem. Zajímavé informace poskytla i archeologie.
Prakticky u všech nalezených fosilií lidí byla potvrzena v žaludku přítomnost H. pylori. Začaly pochybnosti, intenzivní vý- zkum a následně se zjistilo, že je situace podstatně složitější, a že bychom se měli bát jen těch kmenů H. pylori, které jsou sil- ně virulentní (pozitivní na cagA gen a pro- dukující vacA cytotoxin). Jenže rutinně se vyšetření na tuto vlastnost nedělá.
Standardním přístupem je eradikace H. pylori klasickou trojkombinací léčiv (IPP, Clarithromycin a Amoxycilin nebo Metro- nidazol). Což se nakonec ve většině přípa- dů podaří (přes frekventované komplikace v podobě kandidóz a přerůstání patogenů v trávicím traktu). Ale když "vyléčeného" pacienta sledujete dlouhodobě, zjistíte, že se po čase objeví u lékaře znovu. Ale s jiným zdravotním problémem a na jiném oddělení. Většinou se z něj stane alergik (často astmatik).
Z výše uvedeného vyplývá, že bychom se principiálně neměli "hodného" aviru- entního H. pylori zbavovat. Lze očekávat, že farmaceutické firmy v budoucnu bu- dou nabízet probiotika doplněná i o aviru- lentní H. pylori. Pečlivým nahlédnutím do medicínských statistik zjistíme, že v dnešní době je vět- šinovou příčinou vředové choroby chro- nické užívání chemických léčiv (perorální kortikoidy, NSAID, kyselina acetylsalicy- lová a mnoho dalších), virulentní bakterie H. pylori hraje v tomto směru druhé nebo spíše třetí housle.
Sekvenování genetického materiálu bylo zpočátku zaměřeno na DNA člověka, ale postupně se pozornost přesunula i do cytoplasmy a na organely lidských buněk. Největší šok nastal poté, co se ukázalo, že uvnitř našich vlastních somatických buněk, se běžně nacházejí vnitrobuněčné mikroorganismy, dosti často bez buněčné membrány, a že produkty jejich metabo- lismu mají přímý přístup k DNA a tran- skripčním a translačním mechanismům. Schopnost vázat se na jaderné receptory VDR (vitamin D receptor), ale i další, je dnes už potvrzena a z toho vyplývají ne- příjemné skutečnosti.
VDR receptor je totiž zodpovědný za produkci celé plejády antimikrobiálních peptidů, produkci antitumorových látek, ale i za ztrátu vlasů a též za regulaci tlaku krve. Je jisté, že s věkem přibývající počet vnitrobuněčných parazitů inaktivuje více a více VDR receptorů, a tím člověk ztrácí schopnost se infekcím bránit. Stoupá frek- vence některých tumorů, vypadávají vlasy, objevuje se cukrovka. VDR receptor sou- sedí s thyroidním receptorem a tato blíz- kost se projevuje snížením funkce štítné žlázy, ačkoliv má postižený dostatečný přísun selenu i jodu. Začne se projevo- vat únava a slabost, teplotní intolerance a časté, až nepříjemné pocení.
Zdá se, že ano. Dobře fungují synte- tická analoga biologicky aktivní formy vitaminu D (Paricalcitol), některé statiny (autoři považují některé statiny za syn- tetická analoga vitaminu D) a antihy- pertenzivum Olmesartan. Tato léčiva se používají v kombinaci s malými dávkami antibiotik, léčba trvá nejméně rok. Postup má dle autora název Marshallův protokol (http://bacteriality.com/about-the-mp/).
Existuje ale i pomoc ryze přírodních látek a výsledky jsou velmi povzbuzující. Zmiňme alespoň piperin (extrakt černého či zeleného pepře) a kurkumin (extrakt oddenku Kurkumy dlouhé). Dovětek pro zajímavost – kurkumin má svou mono- grafii v americkém lékopise, to znamená, že se považuje za léčivou látku. V Evropě se nesmí slovo terapie či farmakologická účinnost v souvislosti s podáváním potra- vy a doplňků stravy vyslovit ani šeptem.
Američtí vědci prokázali, že rozpuště- ný kurkumin se chová jako agonista VDR receptoru. Je to však na velmi krátkou dobu, a tak se musí podávat několikrát denně. Na této vlastnosti je založena úspěšná terapie aktivací VDR receptorů.
Černý pepř (Piper nigrum Linn.), půvo- dem z Indie, je intenzivně využívaným ko- řením. Za dlouhé období svého využívání projevil i svou antimikrobiální a antipara- zitární aktivitu.
Vědci indické univerzity zkoumali anti- bakteriální účinky černého pepře pomo- cí diskové difuzní metody s porovnáním působení standardního antibiotika ampi- cilinu, zároveň byla stanovena minimál- ní inhibiční koncentrace (MIC). Dále byl zkoumán způsob jeho vlivu na bakterie pomocí sledování membránového úniku na absorpčních materiálech při UV260 a UV280 spektrofotometricky.
Byl sledován vliv na inhibici růstu Gram pozitivních a Gram negativních bakterií za
využití extraktů připravených za použití
acetonu a dichloromethanu (DCM).
Extrakt připravený pomocí acetonu projevil výraznou inhibici růstu Gram pozi- tivních bakterií. Nejvyšší citlivost byla zjiš- těna u Staphylococcus aureus, Bacillus cereus a Streptococcus faecalis. Z Gram negativních baterií projevili citlivost Pseu- domonas aeruginosa, Escherichia coli, Klebsiella pneumoniae a Salmonela typhi. Extrakt DCM projevil dobrou inhibici jak na Gram pozitivní, tak na Gram negativní bakterie. Čistý piperin v koncentraci 250 ppm projevil vynikající baktericidní účinky jak na Gram pozitivní, tak na Gram nega- tivní bakterie.
Výsledky sledování membránového úniku ukazují, že pepř ovlivňuje propust- nost buněčné membrány, úniky vnitro- buněčných látek mohou způsobit smrt buňky, což lze považovat za podstatu baktericidního účinku pepře. Chemic- ký rozbor prokázal přítomnost alkaloidů jako je piperin a piperidin, těkavého oleje a pryskyřice, které jsou za tyto baktericid- ní účinky zodpovědné.
Cytotoxické účinky černého pepře pro- kázali také vědci z Hamdard University ve spolupráci s Taibah University, kteří zkoumali účinky extraktů černého pe- pře na Leishmania donovani způsobující onemocnění viscerální leishmaniózu. Vis- cerální leishmanióza (VL) je nejzávažnější formou leishmaniózy, infekce způsobe- né parazitem zvaným Leishmania. Tento parazit sídlí v lidském těle a je přenášen hmyzem. Vyskytuje se převážně v severo- východní Indii, ale i v Africe, např. v Sú- dánu, v důsledku infekce zemře přibližně 60000 nakažených ročně.
Rostoucí rezistence parazita a celkově nízká efektivnost chemoterapeutik volá po hledání alternativ. Odpovědí může být vysoký potenciál sekundárních metaboli- tů s antibakteriálnímí účinky, jako má prá- vě černý pepř.
Kurkumin se ovšem ve vodě špatně rozpouští a má tak velmi malou biologic- kou dostupnost. Na její zvýšení existuje mnoho patentů, zčásti proexpirovaných. Kurkumin lze kombinovat s piperinem, lze připravit adukty s lecithinem či poly- vinylpyrrolidonem. Dramaticky lze zvýšit rozpustnost přídavkem alginátu sodného. A v tom je tajemství přípravků, které jsou účinné i při nízkých dávkách kurkuminu.
Naprostá většina parazitů (včetně to- xoplasmózy, chlamydií, leishmánie), po- třebuje ke svému metabolismu aminoky- selinu tryptofan. Lidský organismus se brání přísunu metabolitů tryptofanu skrze inhibici enzymu IDO, který tryptofan me- tabolizuje. Z tohoto pohledu se zdá ra- cionální omezit (nejméně v době infekce nebo jejího akutního stavu) přísun trypto- fanu ve stravě. Zde zcela jasně dominuje maso (v sestupném pořadí: kuřecí, krůtí, rybí, vepřové, hovězí). Bez masa a jeho proteinů je velmi obtížné dlouhodobě exi- stovat, ale je racionální konzumovat živo- čišné tkáně celé (nikoliv tedy jen oblíbené prsní řízky). Tryptofan zcela chybí v kola- genu, kostním morku, želatině. Proto by postižení měli zařadit maso třeba jen 2-3x týdně a místo kuřecích řízků si pochutnat na malé porci hovězího guláše nebo ten- kém plátku prorostlého vepřového nebo tlačenky. Toto je například úkol pro dietní sestry v nemocnicích, aby tyto poznatky zohlednily ve své každodenní praxi. Ale i pro veřejnost, pokud má někdo pocit nebo i diagnostický důkaz o tom, že na- šemu tělu škodí malí tvorečkové, které bychom tam raději neměli.
Altruismus - nezištná pomoc jiným je- dincům za cenu vlastního úsilí. Existuje nejen u lidí, ale i u zvířat. Například u ne- topýrů (Desmodus rotundus) se často stává, že hladový netopýr dostane porci vyvrhnuté krve od jiného netopýra z kolo- nie, a to mu občas zachrání život. Příkla- dů jiných je mnoho. U člověka je to ještě složitější.
Z historie velmi dobře víme, že dějiny rodu Homo jsou dějinami genocidy a že altruismus mezi lidmi byl vždy zaměřen přednostně k příbuzným nebo příslušní- kům stejného národa. Jak je tedy možné, že se altruismus cílený ke všem členům rodu Homo v naší evropské společnosti uchytil, a jak to, že jej nyní považujeme za samozřejmý? Autoři nové studie v Nature Communications přišli s tím, že za rozší- řením altruismu by mohla stát manipulace ze strany mikrobů, včetně parazitů. Prý právě díky altruismu – zvyšujícímu míru kontaktů s jinými jedinci, sdílením prosto- ru a hlavně potravy by se mohli parazité snáze šířit.
zpět na seznam odborných článků
